Buchara

Buchara, resp. Kogon, je další místo v Uzbekistánu kam míříme.

Vlak

Odpolední vlak z Chivy dorazil do Kogonu, kde je nádraží pro Bucharu, večer po 8. hodině. Do hotelu Vostok to jsou zhruba 2 kilometry. Odmítáme místní taxikáře (ať už oficiální nebo ty ostatní, kteří u všech východů z nádraží nabízejí své služby) a jdeme pěšky. Cesta ve vlaku byla docela dlouhá, potřebujeme se protáhnout (navíc ušetříme i něco peněz, což se také hodí, že?).

Hotel Vostok

V hotelu na nás čekal majitel i s oběma syny – ubytování i ráno snídaně byly super. Manželka majitele nás po snídani ještě doprovodila k hlavní silnici, abychom trefili správný autobus do centra Buchary.

V autobuse nás trochu překvapila změna při placení – v Uzbekistánu se platí řidiči při vystupování (v Kazachstánu i Kyrgyzstánu při nastupování).

Vystoupili jsme pravděpodobně dříve, než bylo optimální, ale to nám nevadilo. Prošli jsme se při hledání kešky a zanedlouho dorazili k památkám v centru.

Historie

Město má přibližně 270.000 obyvatel, což z něj činí páté největší město v Uzbekistánu. Počátky města sahají hluboko do minulosti. Oficiálně bylo založeno v roce 500 př.n.l., avšak obyvatelé se zde díky zdejší oáze usazovali již daleko předtím. Historické centrum města je od roku 1993 součástí světového dědictví UNESCO.

Název města Buchara pochází pravděpodobně ze sogidštiny [buharak] a znamená něco jako „šťastné místo“, ačkoliv část lingvistů se kloní i verzi, že název pochází ze slova [vi-hara], což v sanskrtu znamená „buddhistický klášter“.

Máme toho v plánu hodně…

Za nejhezčí chrám v Buchaře bývá považována mešita Bollo-Hauz, která vznikla v letech 1712–1773 a je stále aktivní.

Chor Minor, což doslova znamená „4 minarety“, byl postaven v roce 1807 a původně byl součástí větší stavby, která obsahovala také mešitu a medresu.

Nejstarší stavbou Buchary je pevnost Ark, která byla vybudována v 1. století a významně přestavěna ve 4. století. Pevnost sloužila jako rezidence emíra, který zde působil až do roku 1920, kdy se Lenin rozhodl ji vybombardovat, aby přinutil Uzbekistán připojit se k SSSR. Jednalo se vlastně o první použití leteckých bomb v historii.

Na nejznámějším bucharském náměstí Poi Khalon se nachází 3 význačné stavby – mešita Poi Khalon (ze 16. století, jednalo se o 2. největší mešitu ve Střední Asii), minaret Poi Khalon (pocházející ze 12. století) a medresa Mir-i-Arab (ze 16. století, dodnes slouží jako škola koránu). Na nádvoří stojí monument věnovaný nevinným dětem, které byly zabity Čingischánem.

Náměstí medres: Medresa Abdul Aziz Chán se začala stavět v roce 1652, zůstala však nedokončena. Ulugh Begova medresa z roku 1417 je typická dvoupatrová stavba, výrobky ve zdejších galeriích jsou však dražší než jinde, protože je na ně uvalena 35% přirážka, která jde na její opravu.

Lab-i-Hauz je oblíbeným místem odpočinku. Bazén je zde již od roku 1477, mešita Nadir Divan Begi je z roku 1620. Medresa Kukeldash byla postavena v letech 1568–1569 a jedná se o největší medresu Střední Asie. Má celkem 160 pokojů a za sovětské éry zde sídlila vláda Uzbecké SSR. Nadir Divan Begi Chanaka z roku 1622 dnes přes den představuje spíše nákupní dvůr, večer se zde konají folklórní představení. V parku stojí socha Hodži Nasredina.
www.cestujlevne.com