Waterberg Plateau Park leží “nedaleko” od naší základny v Munsterland Guest Farm.
Původně jsme plánovali, že do NP Etosha pojedeme 3x a na Waterberg zavítáme při naší cestě zpět do Windhoeku. Dvě safari nám však stačily, jedeme tedy na Plateau na celodenní výlet.
Plánek
Waterberg
Waterberg Plateau Park je národní park pojmenovaný po stolové hoře, která se zvedá z náhorní plošiny (Vodní hora). A vody tu tedy bylo všude spousta.
Park byl prohlášen v roce 1972 za přírodní rezervaci. Vzhledem k tomu, že náhorní plošina je zespodu z velké části nepřístupná, bylo do této oblasti přemístěno několik ohrožených druhů zvířat.
Trail
Parkujeme v areálu kempu za vstupní recepcí, kde se – jako skoro všude v Namibii – platí poplatek za vstup do Národního parku (o možnosti zakoupení hromadné vstupenky opravňující ke vstupu do všech – nebo alespoň více – parků jsem zatím nic nečetl).
Na dohled za kempem začíná výstup po kamenech pořád nahoru … plateau má nadbořskou výšku jako naše Sněžka.
Z plateau jsou pěkné výhledy. Nahoře je popsán 4denní trail, na který je možné se vydat opět ale jen s předchozím povolením a výbavou (je to velmi opuštěné místo).
Obcházíme tedy vyhlídky vracíme se druhou stranou dolů na parkoviště. Tolik času tu nemáme… (a ani povolení).
Vracíme se zadem/přírodou (ne po cestě) a navštěvujeme i německý hřbitov.
Deutscher Friedhof des Kaiserreichs
11. srpna 1904 se odehrála u Waterbergu bitva mezi Herery a německými jednotkami.
Píše se, že to znamenalo začátek první genocidy 20. století. V letech 1904 až 1908 zavraždily císařské jednotky v tehdejší německé jihozápadní Africe nejméně 85 000 příslušníků etnických skupin Herero a Nama.
Munsterland Guest Farm
Od pana domácího jsme si ještě doplnili při večeři informace k Waterbergu … tj. že je tam opravdu pořád hodně vody 🙂 a hlavně, že to bylo poslední útočiště místních kmenů, které byly vytlačovány Němci od pobřeží do vnitrozemí.
Západ slunce z terasy chaty
Jó, pohoda! 🙂
Některé členky našeho týmu se domnívaly, že je potřeba nezlenivět a dávaly si večer při západu slunce raději “do těla” …
… všichni jsme si pak svorně dávali “do nosu” při skvělých večeřích, které připravovala paní domácí. 🙂