Hardegg

Hardegg. Znojmo. Vranov. Ano, Velikonoce 2017 jsme se rozhodli strávit v Podyjí – v Národním parku i okolních městech a hradech.

Plánek

Národní park Thayatal

1. ledna roku 2000 se stal Národní park Thayatal skutečností. Od té doby se Správa národního parku úspěšně snaží o péči a podporu této oblasti tak, aby se příroda mohla dle vlastních zákonů a bez zásahu člověka vyvíjet a rozvíjet. A to vše bez hranic a společně s českým sousedem – Národním parkem Podyjí. V roce 2012 byl národní park poprvé rozšířen.

Podyjí je velmi působivé říční údolí se strmými skalními stěnami a měkkými loukami, s přirozenými listnatými lesy a fascinující zvířenou.

Tam, kde hospodářské zásahy zanechaly své stopy a kde byly na nevhodných stanovištích vysázeny jehličnaté stromy, se pracovníci národního parku snaží podporovat domácí dřeviny.

Jinde pouze pozorujeme, jak se vegetace a fauna dále rozvíjí. Jedním z důležitých úkolů národního parku je výzkum, protože z něj lze v dlouhodobém pozorování získat zpětné závěry k přírodním procesům.
NP Thayatal

Hrad Hardegg

Prošli jsme Národní park Podyjí, Znojmo, Vranov … zbývalo nám ještě podívat se i na druhou stranu Dyje, do dolnorakouského Národního parku Thayatal.

Počasí na poslední den pobytu moc nevyšlo, tak alespoň jedeme do Hardeggu – hrad, městečko, menší procházka … snad to půjde i v dešti.

Parkujeme nedaleko hradu. Nejdříve volíme okružní značenou cestu okolo hradu s krásnými vyhlídkami, která je zakončena návštěvou malebného městečka. Výlet dokončíme prohlídkou interiéru hradu.

Hrad si můžeme prohlédnout i bez průvodce:

Rytířský sál
Zimní kuchyně
Východní věž s vyhlídkou na městečko
Letní kuchyně později kovárna
Hradní kaple
Vyhloubeniny – nejstarší díly hradu
Zachovalosti
Kristkova Glyptotéka v Podyjí
Žalář a komory
Muzeum císaře Maximiliana von Mexiko

Historie

Hardegg (česky Hardek) je hrad v okrese Hollabrunn v Dolním Rakousku. Vypíná se vysoko nad údolím řeky Dyje a vévodí stejnojmennému městu, které vyrostlo v jeho podhradí.

Název hradu se odvozuje od starohornoněmeckého slova hard = les, -egg = skála, kámen, v přeneseném smyslu pak „pevný dům v lese“.

První písemné zmínka o hradu se objevuje v roce 1145 v listině Elisabeth von Schleunz, kde je jako svědek darování uveden Otto de Hardeck, v té době však šlo jen o malé opevnění.

Prvními majiteli byla hrabata von Plain und Hardegg; po vymření tohoto rodu pak zdejší zboží drželi různí majitelé, kteří hrad postupně rozšiřovali, až se stal největším v zemi – byla vystavěna věž, palác a kaple.

Po smrti bezdětného říšského hraběte Michaela von Hardegg, hraběte z Magdeburgu, přešel Hardegg v roce 1499 do držení Habsburků, kteří jej dále předali dědicům magdeburským, bratrům Prüschenkům, svobodným pánům ze Stettenbergu, dědičným číšníkům na Enži, truksasům (stolníkům) štýrským, kteří se pak začali zvát říšskými hrabaty zu Hardeg und im Marchland.

V roce 1501 koupil Ulrich von Hardegg od bratří Albrechta, Jiřího a Karla Minsterberských, knížat minsterberských a olešnických, za sedmdesát tisíc rýnských zlatých hrabství kladské a s tím současně i titul hrabě kladský (Graf von Glatz); v roce 1515 se stal jejich švagrem, když se oženil s jejich nejmladší sestrou Sidonií.

V polovině 17. století změnil hrad opět vlastníky a přešel nakonec do držení rodu Khevenhüller-Metsch. Od této doby, po skončení třicetileté války, nebyl obýván a očividně chátral; bydlel zde pouze správce.

Po ničivém požáru města Hardeku v roce 1764 si jeho obyvatelé směli rozebírat kámen a dřevo z hradu na obnovu svých domů.

Teprve kolem roku 1900 začal kníže Johann Carl Khevenhüller s rekonstrukcí hardeckého hradu.
Wikipedie