Hudlice a Posvícení v Hudlicích, to je spojení, které mi vždy naskočí. Víc už nic. Není to daleko od našeho oblíbeného Berouna. Jedeme se tedy podívat, jak to tu vypadá a co jsou vlastně zač.
První písemná zpráva o vzniku obce Hudlice pochází ze čtrnáctého století, konkrétně z roku 1341. Po vybudování Karlštejna Karel IV. založil v okolí města Berouna další vesnice a Hudlice patřily ke karlštejnskému panství. V letech 1425 až 1437 byl v Hudlicích rytířský dvorec.
Obec je proslavena hrou Posvícení v Hudlicích. Hra má prostý, lidový námět o českém knížeti Oldřichovi, jenž zabloudiv na honě v lesích křivoklátských, potká dobrosrdečného uhlíře Matěje, který dříve než knížete (jehož nepozná) zavede na správnou cestu, pohostí prostě, ale upřímně na posvícení v Hudlicích. Kníže nezapomíná na dobré srdce uhlířovo, pozve Matěje i jeho ženu do Prahy a bohatě je odmění.
Hudlice proslavil také spisovatel Josef Jungmann. Ten se narodil v roce 1773 v domě jednoho německého přistěhovalce, který v Hudlicích postavil chalupu. Jméno prvního Jungmanna se objevuje už ve třicetileté válce a sám Josef Jungmann píše později v dopise svému příteli Markovi, že „přišli sem nedobrovolně ze Saska“.
Plánek
Hudlice
Kešky nás provedly krajem. Hudlice nejsou jen Posvícení – v okolí je spousta krásné přírody (Hudlická vrchovina je střední část Zbirožské vrchoviny). 🙂
Již ve středověku se zde ale dobývala železná ruda, převážně povrchově. Těžila se zde i rumělka, v potocích se rýžovalo zlato.
Těžba rudy byla hlavním zdrojem obživy horníků až do 60. let 20. století. Největší doly byly na nedaleké Krušné hoře, po 2. světové válce zde byl dokonce největší hlubinný železnorudný důl na našem území.
