Ičan Kala ráno byla trochu zachmuřená. Od včera víme, že vnitřní historické město obklopují hradby, které dosahují délky 2.250 metrů a jsou 8–10 metrů vysoké a 6–8 metrů silné. I to, že dovnitř města lze vstoupit jen jednou ze 4 bran – Bogča darvaza (= Zahradní brána) na severu, Toš darvaza (= Kamenná brána) na jihu, Palvan darvaza (= Zápasnická brána) na východě – tou půjdeme k nádraží – a Ata darvaza (= Otcova brána) na západě – to je ta hlavní městská brána. Jdeme si to raději ale ještě prověřit krátkou dopolední procházkou.
V rámci procházky jsme si došli nakoupit do „našeho“ obchodu, který jsme si včera vyhlédli a vyzkoušeli. Cesta vlakem bude dlouhá – sice vlakem prochází prodavač s jídlem/pitím, ale jeho nabídka se nepotkala s našimi chutěme.
Po procházce se rozloučíme s hostiteli a vydáváme se – opět hotelovou magistrálou – k nádraží.
Na nádraží proběhly obdobné procedury jako v Taškentu (kontrola pasů, jízdenek, scan kufrů, …). Vlak, kterým odjíždíme do Buchary, je ten samý, co nás přivezl – jen v kupé na palandách nejsou peřiny atd.
Poprvé (a vlastně naposledy během našeho putování po Střední Asii) jsme se tady setkali s „podnikavostí“ některých vykuků, o které jsme již něco četli.
Měli jsme rezervováno kupé v vagonu číslo 3, cestou k němu vyskočil průvodčí z vagonu číslo 5 s tím, že vagon číslo 3 nefunguje, že není v provozu… za menší poplatek by nás ale mohl vzít do jeho vagonu číslo 5. Onen poplatek se v podstatě rovnal ceně jízdenek. Vydrželi jsme, došli – po trochu váhání, byl to přeci jen člověk v uniformě, že? – až k vagonu číslo 3 a zjistili, že se jen ještě uklízí a že za chvíli bude otevřen.
Takže jsme se zanedlouho uvelebili v našem správném kupé na regálech (peřiny & atd. jsme odmítli) a jedeme do Buchary.
Nalezené kešky – Ičan Kala
- žádné nebyly