Istanbul

Istanbul je cílem našeho prodlouženého říjnového víkendu.

Chceme být v Istanbulu co nejdříeve, takže letíme časně ráno z Prahy přes Frankfurt. Přímým letem bychom doletěli až k večeru.

V Istanbulu nedávno otevřeli nové letiště.

Při hledání aktuálních informací o tom, jak se dostat z tohoto letiště do centra, jsem našel blog nedávného návštěvníka Istanbulu, který tvrdil, že na letišti mají celkem dobrý kurz směny EURa na turecké liry (TL se v Praze kupují s obtížemi).

Vyzkoušeli jsme… všude ve městě měli výrazně lepší kurz – tuto naši chybu neopakovat.

Co funguje jsou shuttle busy Havaist, které vás za 18 TL dovezou až do centra. Cesta trvá tak hodinu – pokud jsou na silnici zácpy, tak počítejte spíše se dvěma hodinami.

Plánek – Istanbul

25. října 2019

V Istanbulu jsme brzy odpoledne a bydlíme kousek od Modré mešity. Hned po ubytování v hotelu tedy vyrážíme „do města“ … samozřejmě k Modré mešitě.

Hagia Sofia

Naproti Modré mešitě je Hagia Sofia – tam se ale chystáme až druhý den.

Mešita Sultan Ahmed

Mešita Sultan Ahmed, neboli Modrá mešita – podle barvy modrých dlaždic – je otevřena pro veřejnost mimo časy motliteb … na vstup nás čekalo poměrně dost …

Za ohrádku mohou jen modlící se … hosté a ženy musí zůstat před ní.

Z mešity procházíme přes přilehlé tržiště zpět na hlavní náměstí…

Cestou na hypodromu si prohlédneme obelisky.

Jsme zpět u Hagie … půjdeme do hotelu? Ještě ne. Ještě je čas na návštěvu Velkého bazaru – otevřeno má do 19 hodin.

Po bazaru ještě obdivujeme noční nasvícení a pak do hotelu.

Zítra nás čeká 32 km.

26. října 2019

Začínáme den na stejném místě, ale míříme do muzea Hagia Sofia.

Hagia Sofia

Malá Hagia Sofia byla pro opravy nepřístupná.

Cisterna

Přes ulici je vchod do Cisterny. Podobných podzemních zásobáren vody bylo v původní Konstantinopoli více – tato byla největší.

Procházíme okolo restaurací a míříme k paláci Topkapi.

Topkapi

Harém

Zaplatili jsme vstupné i do sultánova harému.

Po prohlídce paláce je možné pokračovat do „obslužných“ prostor – například do kuchyně.

Nedaleko před palácem jsou hrobky sultánů a jejich rodin.

Pozůstatky hradeb Konstintinopole jsou dobře vidět u Bosporu.

Bospor

Orient Express

Vlak „Orient Express“ jezdíval na toto nádraží v Istanbulu…

Dnes nádraží už nevypadá moc luxusně.

Sulejmanova mešita

Míříme na další kopec navštívit Sulejmanovu mešitu.

Nedaleko je další mešita – Nová mešita – která je vidět z dálky stejně výrazně jako ta Sulejmanova.

Některé stavby v Istanbulu nejsou udržované tak dobře, jak by asi měly …

Trajekt

Jdeme si vyhlídnout trajekt na plavbu do Asie.

Pak ale dáváme přednost procházce po Ataturkově mostě … to je ten, po kterém jezdí metro.

Na něm jsou krásné výhledy zpět na mešity, na přístav … a také spousty rybářů.

Noční návrat a spočítání ušlých kilometrů … bylo jich téměř 32. Zítra musíme zapojit městskou dopravu – když už jsme si pořídili Istanbulcard, že?

27. října 2019

Jedem tramvaji do Besiktas. Pak kousek pěšky a jsme u paláce Dolmabahçe.

Dolmabahçe

Uvnitř není dovoleno fotografování …

Od Dolmabahçe míříme k mostu a pak uličkami k „obchodní“ ulici s historickou tramvají a náměstí Taksim.

V postranních uličkách jsou všude tržiště.

Toto není demonstrace – to je jen sobotní odpoledne a Istanbulčané na obchodní promenádě.

Tančící dervišové

V muzeu Galata Mevlevihanesi jsme měli možnost zhlédnout tančíci derviše.

Tanec dervíšů není zábavou, ale duchovním rituálem. Dervíšové se snaží přiblížit k Bohu mystickou cestou, splynout s ním. Používají při tom různé techniky. Jednou z nich je právě tanec, nebo přesněji otáčení se v kruzích.

Do „dervíšské školy“ jsou přijímání chlapci už jako malí, zhruba od 8 let. Tanec slouží k získávání božské energie, zvané baraka. Při tanci mají jednu ruku namířenou k nebi a druhou k zemi, aby mohla „energie procházet jejich těly z nebe do země“, a tanečník se tak může oprostit od pozemských strastí a pomocí tance se spojit s bohem.

Dervíšský tanec má svá pravidla. Nejdříve hraje hudba a zpívají se písně na oslavu proroka Mohameda, později přicházejí ke slovu tanečníci – v doprovodu šejcha (duchovního vůdce) obchází prostor a uklánějí se a rozmisťují po místnosti. Pak odkládají černý oděv a začínají se točit a točit a točit… přicházet do transu. Nakonec se k nim připojuje i šejch (představuje Slunce a ostatní dervíšové planety). Rituál trvá obvykle desítky minut (hodinu a déle).