Kota Kinabalu – jsme zde.
V Berlíně to vypadalo pohodově…
… 22:20 odlétáme z Tegel a v 5:15 jsme v Doha, odkud v 7:50 letíme do Kuala Lumpuru, kde budeme ve 20:50. Tam přesedneme a v 22:10 odlétáme do Kota Kinabalu, kde přistaneme v 0:50 …
Do Kuala Lumpuru jsme ale přistávali se zpožděním, na přestup jsme měli necelou hodinu – je to docela velké letiště… U východu z tubusu na nás už čekal pán z aerolinek a protáhl nás do té správné haly, pak přešoupnul rovnou k okénku (místo stání fronty, která byla dlouhá) a pak ještě popřál šťastnou cestu.
V Kota Kinabalu (aneb KK) jsme si rezervovali ubytování, ale dost pozdě jsme zjistili, že hotel se ve 23 hodin zamyká a pak máme smůlu, snad jenom kdyby…
… domluvili jsme se – dle hotelového doporučení – s místní čínskou cestovní kanceláří:
- vyzvedli si v hotelu klíč k našemu pokoji
- nás svezli z letiště k hotelu
- byli dohodnutí s noční pokojskou, která nám otevřela a nechala ubytovat
Takže bydlíme a jdeme spát. Po té cestě to potřebujeme.
Plánek
KK – orientace
Celý den spát nechceme. Jdeme na odpolední procházku. Projdeme se centrem a chceme vylézt až na Signal Hill, což jsou místa, o kterých jsme už doma něco četli.
Kota znamená malajsky „město“, Kinabalu je nedaleká hora, s nadmořskou výškou 4096 m nejvyšší vrchol Malajsie. Snad ten Signa Hill bude alespoň o trochu nižší.
Procházíme kolem přístaviště – tady si připravujeme cestu na další výlety – pokračujeme skrz blízké tržiště. Tam také zavítáme ještě vícekrát.
Kopec jsme zdolali, vyhlídkou se pokochali a cestou dolů příšerně zmokli (alespoň trochu jsme se schovali do obchodu) … každé odpoledne tu na hodinu vytáhne Sv. Petr stavidla a pustí liják. Inu subtropy.
Panuje zde horké a vlhké – přesněji řečeno – ekvatoriální podnebí, ovlivněné pravidelnými monzuny.
Město je obklopeno deštným pralesem – to bude něco pro nás (a naše obavy z malárie). 🙂
Nalezené kešky
- Atkinson Clock Tower KK
- Signal Hill