Národní park Kinabalu je naším prvním větším výletem.
Půjčili jsme si v KK autíčko a náš řidič se už těší na ježdění vlevo s automatem.
Plánek
Kinabalu
Po včerejším štípnutí komárem nenecháváme dnes nic náhodě. Bereme si celé vybavení, které jsme si již doma nakoupili. Síťky proti komárům, repelent proti komárům, …nechuť k malárii …
Národní park Kinabalu byl založen v roce 1964 jako jeden z prvních národních parků Malajsie vůbec. Pokrývá plochu 754 čtverečních kilometrů a jeho dominantou je stejnojmenná hora. Od roku 2000 je součástí světového dědictví UNESCO.
Vidět je zde možné masožravé láčkovky nebo orchideje. Roste zde také Rafflesia keithii, což parazitická kvetoucí rostlina. Květy mohou dorůst až jednoho metru v průměru.
Vybrali jsme si okružní traily Liwagu a Silau Silau, které dle popisu nám vyhovovaly – příroda, voda, květiny, výhledy…
Na horu Kinabalu (malajsky: Gunung Kinabalu, anglicky:Mount Kinabalu) s výškou 4095 m to je nejvyšší horou Malajsie se jen díváme. Na výstup si netroufáme.
Krom toho, že si netroufáme, platí že výstup na Kinabalu je možný jen po klasické výstupové cestě a že je přísně regulován a není možný bez průvodce a bez zaplacení příslušných poplatků.
První zaznamenaný výstup na horu uskutečnil roku 1851 britský koloniální správce Hugh Low, po němž je pojmenován nejvyšší vrchol.
Číňané v KK
Od našeho čínského průvodce, jehož cestovka nám pomohla první den s ubytováním i cestou z letiště, jsme se dozvěděli, že v Malajsii tvoří Číňané cca 40% obyvatel. Pestré je zde i náboženské složení.
Večer cestou z výletu nám v Tuaranu zbylo ještě trochu času do soumraku (stmívá se tu brzo a velmi rychle). Jdeme se podívat na hinduistickou pagodu, o které jsme četli.
Pagoda Ling San
Od parkoviště to byl jen kousek, obešli jsme pagodu kolem dokola, ale už bylo zavřeno. Takže pokračujeme domů do KK.