Poslední den – aneb „Okolo Biškeku“ kolem dokola – v Kyrgyzstánu strávíme v zde.
Letadlo do Prahy (s přestupem v Istanbulu) nám odlétá v pátek ráno ve 02:30. Čtvrteční dopoledne tedy dospáváme, balíme, … (SUV jsme vrátili už včera večer po návratu z Ala Archa)… okolo 11. hodiny necháváme všechny naše zavazadla v hotelové úschovně (to byla – mimo jiné – důležitým kritériem při výběru hotelu) a vyrážíme do města, na procházku na místa, která jsme si předem vytipovali při našich minulých návštěvách.
Nejprve míříme na jih – do parku Ata turka – pro kešky. V parku je obří kolo, ale ve stavu, ve kterém by na něj nikdo nevlezl… Ostatně i park a okolí vypadá, že už má něco za sebou.
Ala Too
Centrem města je náměstí Ala Too. V minulosti neslo jméno Vladimira Iljiče Lenina a gigantická socha komunistického revolucionáře se dlouhá desetiletí tyčila na nepřehlédnutelném piedestalu. Nádech socialismu sice v místní architektuře přetrval, ale ostatní se změnilo – Lenina v roce 2003 nahradil Manas, hrdina kyrgyzského eposu.
Dlouho potlačovanou hrdost na vlastní národní identitu pak symbolizuje obrovská vlajka s kyrgyzským sluncem, u níž drží čestnou stráž dvojice vojáků. Skutečnou dominantu náměstí Ala Too nicméně představuje muzeum, zvnějšku připomínající velkou mramorovou kostku, kde si lze prohlédnout expozici o historii Kyrgyzstánu.
Do tohoto muzea míříme…
Poznámka: Mnohatunová socha Lenina ovšem nezmizela docela. Obejdeš-li budovu muzea a zamíříš do nedalekého parku zjeví se ti v celé své výšce obklopena květinovými záhony ve tvaru pěticípé rudé hvězdy.
Dubový park
Tento park patří mezi nejoblíbenější cíle kyrgyzské metropole pro spoustu místních. Tráví zde čas procházkami, hraním ping-pongu, měřením síly úderu na „matějském“ automatu, či posedáváním na lavičkách pod staletými stromy.
Divadlo nebo budova bývalého cirkusu vypadají dost opuštěně…
Turecká (postavili ji Turci) mešita vyrostla teprve před třemi lety a patří mezi největší islámské svatyně ve Střední Asii. Její vnitřní prostory pojmou až třicet tisíc lidí. Stavba připomíná istanbulskou Modrou mešitu.
Podobnost s mešitou posoudíme v Istanbulu sami. Turkish Airlines, se kterými letíme, nabízejí pro ty, kteří mají v Istanbule dlouhý čas na přestup, výlet do centra. Vybrali jsme si proto ten „správný“ přestup, abychom se mohli – alespoň na chvíli – do Istanbulu znovu podívat.
V lunaparku přímo za prezidentským palácem se tyčí vysoké ruské kolo. Park nese jméno generála Ivana Panfilova. Toto kolo jsme měli vyhlédnuto už od prvního dne v Biškeku. Stavba vypadá bezpečněji, než ta dopolední, takže si troufneme na společnou jízdu.
Se soumrakem jsme si zašli na poslední kyrgyzskou večeři a po 21. hodině míříme zpět do hotelu. Vyzvednout kufry a počkat na mini-van taxi, který nám z recepce objednali (platili jsme ho v recepci) z mobilní aplikace, kterou, jak víš z jednoho z minulých článku, se nám nepodařilo na našich mobilech zprovoznit.
Závěrečná poznámka k Istanbulu: let z Biškeku měl velké zpoždění, takže jsme nestihli odjezd na prohlídku Istanbulu – místo toho, jsme si užili nové letiště. 🙁 Do Prahy jsme ale doletěli včas.
Střední Asie se líbila – tak kam příště? Třeba do Namibie?!