Včera jsem se přesunuli z Jerevanu do Halidzoru, dnes se chystáme navštívit klášter Tatev.
Plánek
Halidzor
Ráno ještě jednou – nevěřícně – koukáme jakou že to cestou naše autíčko (a náš Pan Řidič) včera dokázali vyjet k domu, ve kterém jsme spali.
Lanovka “Křídla Tatevu“
Zdejší lanovka má být nejdelší na světě (ve své kategorii***)… jdeme se svézt.
*** rekord pro nejdelší obousměrnou lanovkovou dráhu s nepřetržitým provozem
Celková doba jízdy ze stanice Halidzor ke klášteru Tatev je asi 12 minut. Je to mnohem kratší cesta než 40minutová jízda po strmé serpentinové silnici, která vede Vorotanskou soutěskou. Kabina lanové dráhy dosahuje při přejezdu nad soutěskou maximální výšky 320 metrů.
Ranní mlha – a že byla hustá – velmi zhoršila viditelnost. Navíc podle předpovědi má i pršet … to jsme si vybrali den!
Tatev
Přejeli jsme lanovkou rokli a jdeme na prohlídku kláštera Tatev.
Klášter byl založen byl v 9. století. Stojí na okraji hluboké rokle vyhloubené řekou Vorotan. V letech 1390 až 1434 v klášteře sídlila jedna z nejvýznamnějších arménských středověkých univerzit.
Opevněný klášter se skládá ze tří kostelů – kostela svatého Pavla a Petra, kostela svatého Řehoře Iluminátora a kostela Svaté Matky Boží.
Kostel sv. Pavla a Petra je nejstarší, byl postaven v letech 895 až 906. Další kostely byly přistaveny v letech 1087 a 1295.
Nejen původní přívod vody nás tady zaujal … naši pozornost upoutal zejména déšť, který se spustil. Byl docela hustý. Travnatý povrch stezky, kterou jsme se měli vracet se stal velmi kluzkým.
Náš tým se rozpůlil – jedna polovina vyrazila pěšky po silnici, druhá si počkala na lanovku (čekání si zkrátila vynikajícím šašlikem – prvním, ale ne posledním, během naší návštěvy v Arménii).
Šašlíková, nebo raději lanovková (?) půlka týmu měla ještě čas na fotografování kláštera z nadhledu… a porovnání s fotografiemi ve zdejším muzeu.
Navečer se obě poloviny našeho týmu opět úspěšně spojily. Zítra začínáme postupný návrat na západ.